Nástup nového dánského krále na trůn sledoval celý svět. Událost nám opět připomněla, že ani v 21. století nezmizelo něco tak tradičního, konzervativního a staromódního jako monarchie. Třetina populace EU stále žije ve státech, které jsou monarchiemi. A ráda.
Staré královské rody v nové Evropě
Vedle asi nejznámějšího Spojeného království Velké Británie a Severního Irska vládne korunovaná hlava nejen v Dánsku, ale také ve Švédsku, v Norsku nebo v Nizozemí. Tyto konstituční monarchie se přitom řadí k nejpokročilejších demokraciím na světě, píše Český královský institut./1/
Celkem má svého královského panovníka 12 zemí Evropy a přestože má své odpůrce, většina obyvatel evropských monarchií je s takovým uspořádáním státu spokojena. To potvrzuje například profesor Robert Hazell z UCL Constitution Unit./1/
„Monarchii odmítají mnozí nalevo jako feudální relikvii, ale není pochyb o jejím úspěchu. Některé z nejpokročilejších demokracií na světě jsou také monarchie. Průzkumy veřejného mínění v těchto zemích pravidelně ukazují, že 60 až 80% lidí si přeje udržet monarchii – jde o hodnocení popularity, za které by politici zemřeli.“
Tradičně se vysoké popularitě těší i dánská královská rodina, která se nyní dostala do hledáčku světových médií. Jednu z nejstarobylejších královských rodin v Evropě podporuje dle průzkumů 76 procent Dánů, uvádí Statista.
Daily Mail přitom již dříve publikovalo výsledky průzkumu Epinion, dle kterého hned 84 procent Dánů vnímá pozitivně i prince, resp. nového krále Frederika X. Populární je i jeho manželka Mary. Pro veřejnost tak zřejmě králové a královny nevycházejí z módy, naopak, nová královna Mary je podobně jako britská manželka následníka trůnu Kate módní ikonou./3/
K čemu ta monarchie tedy je?
Ano, máme ke komu vzhlížet a kým se inspirovat. Pohádky se nikdy neomrzí. Jak by se mohli omrzet skuteční princové a princezny?
Monarchie však není jen pohádkou, naopak. Je přirozenou formou vlády. Kromě podivných amerických a francouzských experimentů byla monarchie považována za nejlepší možnost až hluboko do 19. století, píše ve svém komentáři pro Echo24 Ondřej Šmigol.
Monarchie představuje osvědčený model, což již dříve kvitoval i lichtenštejnský kníže Hans Adam II. v diskusním pořadu Českého rozhlasu Pro a Proti.
Pokud se podíváte na historii lidstva z celosvětového pohledu, vidíte, že celou lidskou historií obvykle jako forma vlády dominovaly monarchie a nikoli republiky. Byla samozřejmě období republik, ale ta byla obvykle kratší. Historik se musí samozřejmě zeptat sám sebe, proč tomu tak je. Monarchie dokáží zjevně nabídnout některé výhody, které republiky nabídnout nemohou.
Nespornou výhodou, resp. charakteristikou monarchie je kontinuita.
„I když se ve skandinávských společnostech během 20. století mnohé změnilo, královská rodina, instituce monarchie, byla konstantou, která vytvářela stabilitu a kontinuitu.“
Stabilitu a kontinuitu vyzdvihuje v rozhovoru pro Voxpot spisovatel a odborník na norskou monarchii Tore Rem z Univerzity v Oslu. Právě tyto faktory také dle profesora měly být důvodem, proč se monarchie v Norsku či Dánsku udržely až do současnosti.
Kontinuita souvisí i s politickou nestranností vladařů. Právě nestrannost je přitom výhodou sama o sobě. Příznivci monarchie oceňují i odpovědnost a dlouhodobou přípravu na roli panovníka.
Profesor politologie a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Stanislav Balík dle serveru SeznamZprávy podotýká, že evropské monarchie jsou v moderní éře monarchie konstituční:
„V tu chvíli už je trochu vedlejší, jestli je (země) monarchie, nebo republika. Pro moderní dobu a občany je mnohem důležitější, jestli mají garantována základní občanská práva a svobody, jestli si mohou volit zastupitelský sbor a vládu.“
Politolog přitom monarchii vidí i u nás. Bez ohledu na občanské průzkumy podpory monarchismu si dle jeho názoru Češi do prezidenta projektují touhy po vlastním spravedlivém panovníkovi. Mohou snad být takovou touhy špatné?
„Dlouhodobě tvrdím, že Česká republika je republikou vlastně jen shodou historických náhod. A že když se podíváme na roli hlavy státu i na některé jiné momenty, jsme fakticky monarchií bez krále.“
Tak to vidí politolog s tím, že si Češi do osoby prezidenta projektují své touhy po vlastním spravedlivém panovníkovi.
České království
Není to tak dávno, co i Česko bylo monarchií. A monarchií bylo od třináctého století až do roku 1918, kdy panovníka nahradil prezident. Předtím jsme byli českým knížectvím, dynastie Přemyslovců na královském trůnu vystřídali Lucemburkové, Jagellonci, Habsburkové a Habsburko-Lotrinkové.
První prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk se pro Čechy stal novým Františkem Josefem, sám také stavěl z velké části na svém renomé, píše se přímo v Poslanecké sněmovně ČR s tím, že velká část veřejnosti Masaryka vnímala až idealisticky, jako nadstranickou osobnost povznesenou nad pragmatickou každodenní politickou praxi. A tak to zůstalo dodnes.
K budování Masarykova kultu měla přispět i volba místa jeho úřadování, tradičního sídla českých panovníků. Prezident dodnes sílí na Pražském hradě a jako letní sídlo využívá zámek v Lánech. České království tak má i v novodobé České republice stále své stopy. To se odráží i na tom, že i dnes prezidentovi přičítáme větší úlohu než jsou skutečné pravomoci jeho úřadu. S přímou volbou prezidenta jsme se bohužel dostali do stavu, že prezident prostě není nás všech, přestože právě o to bychom stáli, ať si to přiznáme, či ne. Jak komentoval zmiňovaný Ondřej Šmigol:
„Zhruba půlka národa tak bude prezidenta vždy nesnášet. Král oproštěný od politiky by se velmi zdráhal do ní zasahovat, a mohl by se tak věnovat tomu, aby byl opravdovým národním svorníkem. Králové a královny si uvědomují, že zastupují celý národ, proto se snaží sdílet jeho útrapy.“
Karel na hrad!?
Hledání českého krále není složité. Jeden titulární totiž existuje. Český trůn dle tradice náleží prvorozenému synovi bývalého rakouského, českého a uherského korunního prince Oty. Karel Habsbursko-Lotrinský, také Karel Habsburský, přesněji Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Rakouský je vnukem posledního rakouského císaře, uherského a českého krále Karla I.
Karel Habsbursko-Lotrinský je kultivovaný podnikatel a politik, dle Wikipedie původní profesí agronom a lesník. Sloužil v rakouské armádě jako vojenský pilot, kde dosáhl hodnosti kapitána.
Monarchie však vždy bude mít i své nevýhody. Král i další členové královské rodiny budou mít vždy své odpůrce, roli přitom jistě hraje i závist a idealistické snahy o rovnost. Přestože kritikové často poukazují na plýtvání veřejnými financemi a mohlo by se zdát, že královská rodina vyjde společnost draho, opak je pravdou. Ano, vlastní majetek, ale jde o jejich majetek. Královské ceremonie přitahují pozornost celého světa a přináší nezměrné marketingové možnosti a ekonomické benefity. Titulovaný panovník podporuje hospodářství a turismus, přesto se Karel na Pražský hrad s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedostane. Nabízí se docela prosté vysvětlení.
Jestliže má monarchie staletími osvědčenou tradici, historie také ukazuje, že nikdy nikde nedošlo k přeměně z demokratické republiky v konstituční monarchii. Jestliže je charakteristikou monarchie kontinualita, u nás již byla přerušena. Tradici, kterou zastínilo 100 let české republiky nejde znovu založit uměle.