Ve Finsku je 6. prosinec jedním z největších svátků. Celá země se tradičně obléká do národních modro-bílých barev a slaví nezávislost, která byla vyhlášena v roce 1917. Finové tradičně zapalují svíčky, sledují televizi a popíjejí kávu.
Když Rusové svrhli cara, Finové založili republiku
Od 13. století bylo Finsko součástí Švédska. Po švédsko-ruských válkách se však v roce 1809 stalo kořistí ruského impéria jako autonomní velkoknížectví. Car Alexandr I. přijal titul finského velkoknížete. Autonomie ubylo s ruským carem Mikulášem II v roce 1899, ve Finech současně vzrůstal nacionalismus.
Zatímco Ruskem po svržení carské rodiny během světové války otřásla občanská válka ústící v nástup komunismu, Finové pod vedením tehdejšího předsedy vlády Pehra Evinda Svindhufvuda 6. prosince 1917 vyhlásili nezávislost. Svindhufvud pak dočasně vládl jako regent. Po povstání rudých v úvahu přicházela i monarchie, ale nakonec se Finsko stalo republikou.
Necelého půl roku po vyhlášení samostatnosti, v květnu 1918 měli Finové svoji oficiální vlajku. Bílá vlajka s modrobílým křížem k zemi tisíců jezer náleží dodnes, přestože o svoji nezávislost musela ještě v průběhu historie dvacátého století bojovat. Nejtvrdší boje se odehrály během tzv. zimní války v zimě 1939.
Oslavy u šálku kávy
Od roku 1919 si Finové Den nezávislosti připomínají vyvěšováním své modrobílé vlaky. Modrobílou barvu má i poleva a ozdoby dortíků, které si dopřávají ke sváteční kávě. V pití kávy jsou totiž Finové přeborníci, pijí ji asi dvakrát více než většina Evropanů.
Prezident republiky na Den nezávislosti uděluje vojenská vyznamenání a nejvyšší hodnosti. Vedle vojenské přehlídky se konají i průvody se svíčkami. V oknech domů se zapalují svíčky na památku padlých vojáků. Televizní program také pravidelně zařazuje filmovou adaptaci románu Väinö Linny Tuntematon sotilas (Neznámý voják). Vrcholem oslav Dne nezávislosti je však velkolepá slavnost v Prezidentském paláci, kterou Finové u televizních obrazovek sledují v přímém přenosu.